V Limě, kam jsme z Evropy přiletěli, jsme se nezdrželi příliš dlouho, ale přesto jsme se prošli malým historickým centrem. Poté jsme autobusem dorazili do Cuzca, kde jsme naopak v rámci aklimatizace strávili tři dny. A přestože to je velmi turistické místo, je i tak hezké a příjemné.

První trek v peruánských Andách je vždy aklimatizační. My jsme pro tento účel zvolili trasu z vesnice Mollepata k Machu Picchu. Nejprve jsme dva dny stoupali z necelých 3000 metrů nad mořem do sedla ve výšce bezmála 4700. Potom jsme zase postupně sešli do "jenom" nějakých dvou tisíc metrů, kde už rostly pomeranče a banány.

Jak už název napovídá, jedná se o šestidenní okruh kolem hory Nevado Ausangate (6372 mnm) v pohoří Cordillera Vilcanota. Podle starých indiánských legend je tato hora místem zrození lam a alpak a dosud je zdrojem zdraví a plodnosti těchto zvířat. Ať už je to pravda nebo ne, je zde lam i alpak spousta a daří se jim evidentně dobře.

Náš jediný bolivijský trek byl také šestidenní okruh, tentokrát kolem hor Nevado Illampu (6368m) a Jankohouma (6429m). Většinou se jde širokými údolími pod krásnými horami, které jsme sice kvůli mrakům ne vždy viděli, ale i dole bylo na co se dívat. Trek začíná a končí v městečku Sorata, kde jsme těsně před odjezdem viděli místní slavnost.

Jednoznačným vrcholem celé této cesty po Jižní Americe byl trek v pohoří Cordillera Huayhuash. Se zásobami jídla na čtrnáct dní na svých bedrech jsme vyrazili nahoru prvním dlouhým údolím, abychom obešli nádherné vrcholy tohoto pohoří. Scenérie jsou úchvatné a přináší všechno, co si člověk od And slibuje.

Na konec naší cesty jsme zamířili do pohoří Cordillera Blanca, pokochat se pohledem na Huascaran a Alpamayo zblízka. Bohužel již ale skončilo období sucha a vytrvalý déšť je v necelých pěti tisíci metrech celkem nepříjemný. Vyhlídky na brzké zlepšení byly malé a tak jsme po úvodním výstupu trek nakonec vzdali.